50tiny jáhna Františka

Už celých 7 let mají naše tři farnosti obrovskou podporu a pomoc v podobě trvalého jáhna Františka Mrázka. 

Do Bořetic se František přistěhoval v roce 1996 z Borkovan. Vystudoval Obchodní akademii v Břeclavi, pak Vysokou školu ekonomickou v Praze. Až do jeho příchodu do Bořetic ho nikdy nenapadlo, že by mohl být trvalým jáhnem. Kdo ho k tomuto rozhodnutí přiměl, co tato příprava obnáší, jak moc to ovlivní život člověka a jak se na svoji službu těší, to si můžete přečíst v následujícím rozhovoru, který František poskytl bořetickým farním listům v roce 2011 krátce před jáhenským svěcením:

Františku, proč ses rozhodl pro přípravu k jáhenské službě? Kdo nebo co tě k tomu vedlo?

Musím říct, že jsem se nerozhodl sám, ale přivedl mě k tomu otec Pavel Haluza. Už je to sedm osm let. Tři roky jsem se této nabídce úspěšně bránil a pak jsme si s manželkou řekli, že to můžu zkusit.

Bylo to těžké rozhodnutí?

Těžké rozhodnutí to pro mě ani nebylo, protože toto rozhodnutí nebylo zdaleka konečné. Ještě pořád se všechno může otočit. Už zítra může být všechno jinak. Není to rozhodnutí prvního okamžiku, ale je to proces, který dozraje, anebo taky nedozraje, ke konečnému rozhodnutí bezprostředně před jáhenským svěcením.

Jak dlouho se už připravuješ? Je to náročné?

Připravuji se už čtyři roky. Příprava probíhá ve třech oblastech. První z nich je studium, které je náročné především časově. Druhou oblastí byla čtyřletá jáhenská formace, kterou již mám za sebou. Šlo o seznámení se a osvojení si všeho, co služba jáhna obnáší. Rozebírali jsme záležitosti, se kterými se jáhni běžně i méně běžně setkávají. Formace se týkala všech stránek života a služby trvalých jáhnů. Tato formace probíhala formou dialogu či praktické přípravy v malé skupince pod vedením otce Petra Vrbackého a bylo to pro mě velmi poučné a důležité. A konečně třetí oblastí je formace duchovní, která probíhá uvnitř každého kandidáta, a ta je neuvěřitelně náročná. Je to osobní boj, který si každý kandidát vede uvnitř sebe a musí ho nějak zvládnout, nejlépe pod dohledem duchovního vůdce. Tento boj ostatně provází každého člověka po celý život.

Mluvil jsi o škole. Jaké předměty se třeba učíš a kdo tě učí?

Tak máme tam přednášky z oblastí teologických, filozofických, pedagogických nebo historických. Například církevní právo, biblistika, morálka, dogmatika, liturgika, sociální nauka, biotika, psychologie, katechetika a další. Učil mě například pan profesor František X. Halas, syn básníka Františka Halase, který byl v minulosti velvyslancem ČR ve Vatikánu a který spolu se svojí ženou přeložil do češtiny za podpory několika konzultantů Jeruzalémskou bibli. Dále mě učil otec Pavel Kopeček, který u nás před pár lety celebroval mši svatou na Anenské pouti.

Je něco, co tě při přípravě překvapilo? Příjemně i nepříjemně?

Nepříjemně se překvapuji každý den! (smích) Ale občas i příjemně. Nepříjemně, když chci se vším praštit, když mě chytá rezignace... A příjemně, když se mi občas podaří něco dobrého, co bych do sebe nikdy neřekl. Ale toho nepříjemného je víc.

Je před tebou ještě nějaký důležitý krok před vysvěcením?

No jéje! (smích) Diplomová práce, státní zkoušky a pak ten třetí krok, definitivní rozhodnutí. Tento poslední krok ale není jenom přede mnou, konečné rozhodnutí je především na otci biskupovi.

Může se stát jáhnem kdokoliv? Jsou nějaké podmínky?

V církvi jsou vždycky nějaké podmínky. (smích) Jáhnem se může stát pouze pokřtěný a biřmovaný muž. Je tam určité věkové omezení. Pro ženaté trvalé jáhny je to věk mezi 35 a 55 lety. Pro svobodné trvalé jáhny je to trošku jinak a pro jáhny, kteří chtějí být kněžími, je to zase jinak. Podmínkou je samozřejmě absolvování předepsaného vzdělání a formace. U ženatých je navíc potřebný souhlas manželky. A nejdůležitější je povolání od Boha a od církve, která je zastoupena místním biskupem.

Jaký je vlastně rozdíl mezi trvalým jáhenstvím a kněžstvím?

Především trvalý jáhen může být ženatý. (smích) Trvalý jáhen jako jeden z mála lidí tak může přijmout během svého života všechny svátosti. Co se týká udělování svátostí, tak jáhen může křtít a oddávat, nemůže však zpovídat ani sloužit mši svatou. Jinak může například žehnat, pohřbívat nebo vést bohoslužbu slova. Trvalý jáhen obvykle zabezpečuje živobytí svoje a své rodiny v civilním zaměstnání či podnikání, v případě potřeby může ale sloužit jako jáhen "na plný úvazek".

Je podle tebe potřeba nových jáhnů?

Moje odpověď by se asi nelíbila mým vyučujícím, ale myslím si, že potřeba jáhenské služby nabývá tím většího významu, čím větší je nedostatek kněží. Kdyby byl dostatek kněží, tak bych si spokojeně seděl na bohoslužbách s rodinou ve druhé lavici a nikam bych se nehrnul. Na druhou stranu je pravda, že spiritualita jáhna je jiná než spiritualita kněze. Kněz má být ten, co slouží svátostmi. Jáhen je ten, co slouží farnímu společenství jinak než svátostmi. Kněz žije svátostnou spiritualitou, jáhen spiritualitou služby a společenství.

Co tě čeká po dokončení studií?

Po dokončení studií mě čeká odpočinek od studia, na který se strašně moc těším. A po případném vysvěcení na jáhna mě čeká služba ve farnosti, popřípadě více farnostech. Služba, kterou mi po vzájemné dohodě svěří místní farář. To znamená, že můj farář bude můj představený a co mi řekne, to budu dělat. Já jako případný ženatý jáhen mám menší výhodu, protože ženatí trvalí jáhni obvykle zůstávají v té farnosti, ve které se svými rodinami žijí. U svobodných jáhnů je to tak, že je biskup pošle tam, kde je to právě potřeba.

Budeš se nějak víc angažovat i v naší farnosti? Máš třeba ty osobně něco v plánu, co bys rád ve farnosti udělal?

V první řadě budu pomáhat faráři, podle toho, co bude potřeba. To je to podstatné. A svoje plány mám, ale jsou to plány v mé hlavě. Přijde-li vhodná chvíle, tak z mé hlavy se dostanou k farářovým uším a on rozhodne.

Co je "náplní práce" trvalého jáhna?

Být prostředníkem mezi farním společenstvím a farářem. Typickou náplní práce trvalého jáhna je být místnímu faráři k ruce, být "holka pro všechno". To znamená dělat to, co je právě potřeba. Jáhen má určité možnosti, co může dělat, ale všechno záleží na tom, co je potřeba a jakou službu mu svěří biskup či farář.

A musí jáhen poslouchat biskupa nebo faráře? Můžeš třeba protestovat proti něčemu?

Každý může protestovat proti čemukoli. (smích) Otázkou je, budou-li mu ty protesty co platné. Můžu vysvětlit, proč je pro mě těžké splnit nějaký úkol. A biskup či farář buď přehodnotí své rozhodnutí, nebo na něm budou trvat a já budu muset poslechnout. Nicméně vztah mezi nadřízeným a podřízeným má i ve vztahu biskup/jáhen či farář/jáhen svoje pravidla, kterými by se měly řídit obě strany.

Nebojíš se, že být jáhnem tě bude nějak omezovat ve volném čase? Že budeš mít třeba míň času na rodinu?

Spíš by byl průšvih, kdyby mě jáhenská služba v osobním životě neomezovala. (smích) Ale všechno má své meze. Kardinál Špidlík říkal, že ctnost je zlatá střední cesta mezi dvěma neřestmi. S tím, že mě jáhenská služba bude omezovat, je potřeba počítat. Důležité je ale udržet ten správný poměr mezi rodinou, jáhenskou službou, prací a odpočinkem. Nic se nemá přehánět.

Podporuje tě rodina?

Podporuje mě, když si o pomoc řeknu, nebo když vidí, že potřebuju podpořit. Rozhodně to není tak, že by mě podporovala i proti mé vůli, že by mě do něčeho tlačila.

Cítíš podporu ve farnosti? Měla by být?

Cítím podporu od pana faráře, od pár lidí, se kterými se znám blíž a upřímně řečeno momentálně od farníků potřebuji především modlitbu. To je v tomto okamžiku ta nejlepší forma podpory. Podporu v konkrétních záležitostech budu potřebovat až po případném vysvěcení. Bez ní to nepůjde. Každý, kdo se jakkoliv angažuje ve farnosti potřebuje cítit podporu ostatních. Ať už je to farář, jáhen nebo třeba ženy,  které uklízí kostel. A hlavně - každá podpora začíná tím, že člověku okolí nebude házet klacky pod nohy. To je to nejdůležitější. Každá podpora je především tolerance, pochopení, a velkorysost vůči chybám a přešlapům. Protože chyby děláme všichni. 

Doporučil bys tyto studia mladým mužům i z naší farnosti? Vidíš třeba v někom z naší farnosti potenciální vhodné kandidáty?

Nikdo nevidí do nitra druhého člověka, takže nemůžu říct, jestli bych o někom věděl. To si musí každý promyslet a rozhodnout se sám. A ono se obvykle během přípravy ukáže, jestli je vhodným kandidátem nebo ne. Také proto je období přípravy tak důležité. Takže pokud si někdo pohrává s myšlenkou vyzkoušet to, tak ať do toho jde a během přípravy uvidí. Určitě to nebude promarněný čas. Doporučil bych to každému, kdo je zralý a kdo má k tomu předpoklady. Jde o předpoklady čistě lidské, jakými jsou takt, empatie nebo umění vytvářet vztahy, a také předpoklady pro studium, a hlavně předpoklady duchovní. To znamená žít s Bohem a církví nebo se o to aspoň snažit. Ale rozhodně bych to nedoporučil nikomu, za kým nebude stát jeho rodina. Jak říkávám - církev může mít jáhnů spoustu, ale rodina má tátu jenom jednoho.

Jsi spokojený s tím, jak se tvá příprava vyvíjí?

Často se modlím za to, aby mě biskup nevysvětil, pokud není Boží vůle, abych se stal jáhnem. Snažím se dodržovat (a vřele doporučuji i ostatním) tři základní pravidla duchovního života - dobře jíst, dobře spát a být normální. :-)

Co považuješ za největší úspěch ve svém životě?

Že jsem si vzal za manželku tu nejlepší ženskou na světě

Jáhenské svěcení přijal František po letité službě akolyty v sobotu 9. července 2011 v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Za toto svoje rozhodnutí sloužit naší farnosti mu zcela jistě patří velký dík. Co je však důležitější než díky je ochota každého z nás, abychom Františkovi vždy rádi pomohli s čímkoliv bude potřeba, abychom tuto službu nenechávali jen na něm.